Tady bych se tedy měla nejspíše asi konečně ukázat a letem-světem se představit (úspěšně se tomu vyhýbám již pár let). Nebojte, nebudu vás zatahovat do tajů svého dětství, ani popisovat strastiplnou a sáhodlouhou cestu svých fotografických krůčků. Jen mě napadlo, že pokud se mi možná chystáte svěřit takový úkol, jako je zachycení těch nejdůležitějších okamžiků ve vašem životě, měli byste mít alespoň malinko představu, kdo že za tím foťákem vlastně stojí….

Focení pro mě (asi jako pro většinu fotografů) bylo hobby, které přerostlo v tuto krásnou práci. Mým štěstím bylo, že již od počátků jsem měla přístup ke kvalitní technice. Pak už stačila jen moje zvědavost, touha po výsledcích a nespočet hodin učení (které stále pokračují).

Vzhledem k tomu, že jsem téměř deset let věnovala studiu zaměřenému na děti, není žádným překvapením, že právě děti a rodiny jsou moji nejčastější modelové. Děti jsou před foťákem bezprostřední a focení s nimi je „pravdivé“. Snažím se fotit děti při hře a tak, jak je znáte vy sami – spontánní, radostné, divoké… Občas je to makačka, ale vždycky si to užijeme.

A protože jsem se v tomhle akčním focení prostě našla, směřovaly moje kroky ke svatbám… Šrumec, akce, momentky a atmosféra každé svatby je to, co mě neuvěřitelně dobíjí a na co se s vámi už od příprav se zatajeným dechem těším. Zodpovědnost, kterou na sebe svatebním focením přebírám, je pro mě jakýsi motor, který žene produktivitu kupředu a s každou další svatbou vznikají nové nápady. Při focení svatby se snažím splynout s děním, nenarušit důležité okamžiky, avšak perfektně je zachytit.

Nakonec (jak vidno v mojí galerii) jsem našla zalíbení ve focení nastávajících maminek. Kdysi jsem prohlásila že „těhotenská fotografie, jak ji známe, je zkrátka divná a neobjevená“. A i když je to krásná představa, nemyslím si, že jsem onen zázrak objevila právě já. Jen jsem asi na celé těhotenství začala nahlížet poněkud jinak. Nastávající maminky v šatech, které podtrhnou výjimečnost celého tohoto období – to je pro mě asi v této disciplíně aktuálně „number one“.

Dočetli jste až sem? ufff…. a to jsem slíbila, že to nebude román. I když tuším, že jsem se psaní o sobě zase elegantně vyhnula – tak víc třeba osobně.

Karolína